Občas v novinách (zvlášť bulvárních) můžeme uvidět fotku. Je na ní člověk, jehož skutečný obličej neuvidíme, protože má černý pásek na očích. Obvykle je to člověk obviněný ze zlého činu, například z vraždy. A titulek článku je vyjádřen jedním slovem: „bestie!“ Dále článek pokračuje ve vypravování, co spáchal tento člověk, a autor používá při tom nejtvrdších slov.
Svatý Pavel píše: Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně než přijde Pán. Pavel to píše nejenom pro svou obranu, ale především, aby upozornil Korinťany, ať neodsuzují druhé, a nepovyšují se. To je podle slov Ježíše: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.
Vraťme se k těm novinám. Takový titulek: „bestie!“ to už je odsouzení člověka. Opravdu je to bestie, to není člověk? To je člověk i když spáchal nejhorší čin. Často je jen obviněný, ještě soud neřekl, je-li vinen, nebo ne. A tady už je naprosto odsouzen. Až soud mluví o vině člověka, třeba „on je vinen, spáchal tento zlý čin“ a dává trest. Soud neproklíná člověka, nenazývá ho „bestie“.
Samozřejmě nejde mi o titulky v novinách, ale o to, co my sami říkáme. Svatý Jakub píše: „Jestli někdo nechybuje v řeči, to už je člověk dokonalý, schopný držet na uzdě sebe celého. Když dáme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, tím ovládneme celé jejich tělo.“ Mě samotnému je o hříších jazyka těžko mluvit, protože jsem si vědom své nedokonalosti. Tedy chápu, že se Vám může těžko poslouchat. Bůh ale brání člověka, jeho velikou hodnotu. Proto dal nám desatero přikázání, včetně osmého, ve kterém mluví: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
Křivé svědectví je vždy zlým činem. Nezáleží na tom, zda někdo chce člověka uchránit trestu či nevinného potrestat. Ale toto přikázání nepoužívá se jen u soudu. Bůh brání člověka před otroctvím falše a také brání jeho dobré jméno.
Každý člověk má právo na dobré jméno. Mám právo mluvit o druhém, (to je právo svobody slova) ale nemůžu vlastním slovem pošpinit jeho čest. K hříchům proti dobrému jménu patří pomluva. To je nepravdivé tvrzení o druhém. Když člověk říká o druhém nepravdivou věc a je si toho vědom, nebo nemá jistotu o pravdivosti těchto věcí, vždycky je to odebrání dobrého jména.
Nabízí se otázka: Můžu mluvit o hříchu, slabosti a špatnosti druhého člověka, i když je to pravdivé? Ne, protože bez dostatečného důvodu je to vždy nactiutrhání. Dostatečným důvodem mluvit o hříchu člověka, může být potřeba upozornit ty, kteří by se mohli stát obětí jeho chyb. Ale i v tom případě je potřeba dávat pozor, jestli je opravdu náš úmysl správný.
Pomocí, při rozlišovaní jestli můžu, nebo ne, danou věc o bližním vyjevit, je otázka: bude to k něčemu dobré, pokud o tom budu mluvit? Když si budeme pokládat tuto otázku, možná budeme častěji mlčet.
Dávejme si pozor, každý sám na sebe, protože klepy už nejednoho člověka úplně zničily nebo vyloučily ze společenství. A klep, to je jazyk rodem z pekla.
Každému z nás je potřebná rozvaha, protože máme sklon k povyšování nás samotných, tím že ponížíme druhé. Obvykle se to stává zlým slovem, které raní silněji než kámen. Ale když si uvědomíme, jak velkou hodnotu máme jako synové a dcery Boží, tak si přece nemusíme zvyšovat sebevědomí šlapáním po druhých. Prosme Ducha pravdy, Ducha svatého, aby nám dal pravdu o nás samotných i o našich bližních v našich ústech. Amen.
Svatý Pavel píše: Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně než přijde Pán. Pavel to píše nejenom pro svou obranu, ale především, aby upozornil Korinťany, ať neodsuzují druhé, a nepovyšují se. To je podle slov Ježíše: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.
Vraťme se k těm novinám. Takový titulek: „bestie!“ to už je odsouzení člověka. Opravdu je to bestie, to není člověk? To je člověk i když spáchal nejhorší čin. Často je jen obviněný, ještě soud neřekl, je-li vinen, nebo ne. A tady už je naprosto odsouzen. Až soud mluví o vině člověka, třeba „on je vinen, spáchal tento zlý čin“ a dává trest. Soud neproklíná člověka, nenazývá ho „bestie“.
Samozřejmě nejde mi o titulky v novinách, ale o to, co my sami říkáme. Svatý Jakub píše: „Jestli někdo nechybuje v řeči, to už je člověk dokonalý, schopný držet na uzdě sebe celého. Když dáme koňům do huby uzdu, aby nás poslouchali, tím ovládneme celé jejich tělo.“ Mě samotnému je o hříších jazyka těžko mluvit, protože jsem si vědom své nedokonalosti. Tedy chápu, že se Vám může těžko poslouchat. Bůh ale brání člověka, jeho velikou hodnotu. Proto dal nám desatero přikázání, včetně osmého, ve kterém mluví: Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
Křivé svědectví je vždy zlým činem. Nezáleží na tom, zda někdo chce člověka uchránit trestu či nevinného potrestat. Ale toto přikázání nepoužívá se jen u soudu. Bůh brání člověka před otroctvím falše a také brání jeho dobré jméno.
Každý člověk má právo na dobré jméno. Mám právo mluvit o druhém, (to je právo svobody slova) ale nemůžu vlastním slovem pošpinit jeho čest. K hříchům proti dobrému jménu patří pomluva. To je nepravdivé tvrzení o druhém. Když člověk říká o druhém nepravdivou věc a je si toho vědom, nebo nemá jistotu o pravdivosti těchto věcí, vždycky je to odebrání dobrého jména.
Nabízí se otázka: Můžu mluvit o hříchu, slabosti a špatnosti druhého člověka, i když je to pravdivé? Ne, protože bez dostatečného důvodu je to vždy nactiutrhání. Dostatečným důvodem mluvit o hříchu člověka, může být potřeba upozornit ty, kteří by se mohli stát obětí jeho chyb. Ale i v tom případě je potřeba dávat pozor, jestli je opravdu náš úmysl správný.
Pomocí, při rozlišovaní jestli můžu, nebo ne, danou věc o bližním vyjevit, je otázka: bude to k něčemu dobré, pokud o tom budu mluvit? Když si budeme pokládat tuto otázku, možná budeme častěji mlčet.
Dávejme si pozor, každý sám na sebe, protože klepy už nejednoho člověka úplně zničily nebo vyloučily ze společenství. A klep, to je jazyk rodem z pekla.
Každému z nás je potřebná rozvaha, protože máme sklon k povyšování nás samotných, tím že ponížíme druhé. Obvykle se to stává zlým slovem, které raní silněji než kámen. Ale když si uvědomíme, jak velkou hodnotu máme jako synové a dcery Boží, tak si přece nemusíme zvyšovat sebevědomí šlapáním po druhých. Prosme Ducha pravdy, Ducha svatého, aby nám dal pravdu o nás samotných i o našich bližních v našich ústech. Amen.
