neděle 30. března 2008

Święto Bożego Miłosierdzia

Działo się, działo. Był pan biskup, ksieża goście, siostra dziekan. Ale najwiecej, to sie dzialo w sercach. Przedziwne święto. Świeto, którego chciał Jezus.

pondělí 24. března 2008

"nevíme"

Marie Magdalská řekla Šimonu i Janovi: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili“. V tom slově „nevíme“ můžeme uslyšet všechna jiná „nevíme“ která lidé říkali o Ježíši. Například, když Ježíš otevřel oči slepci, farizeové říkali: Ježíš – nevíme, odkud je. Často lidé mluvili v podobném duchu: nevíme, kdo je ten člověk, jakou mocí učí, vyhání zlé duchy, koná znamení, zázraky. Také apoštolové někdy byli z Ježíšových slov bezradní. Třeba Tomáš řekl během poslední večeře: Pane, nevíme, kam jdeš. Petr a Jan také, jak slyšíme v dnešním evangeliu: dosud nevěděli, že podle písma Kristus musí vstát z mrtvých.
I dnes právě my jsme často těmi, kteří nevědí. Nevíme, jak žít, co dělat, v kterém směru jít v životě, nebo vůbec: máme žít nebo ne? Nevíme, proč umřel tak brzo, ten, koho jsme měli rádi, nebo proč jsme nemocní, proč trpíme. Nevíme, kde je Ježíš, nevíme: existuje nebo ne? Těchto „nevíme“ může být hodně v našem životě.
Do toho prostoru naší nevědomosti a občas bezradnosti přichází Zmrtvýchvstalý Ježíš. Ve světle skutečnosti jeho vzkříšení některé z těch „nevíme“ jsou úplně bezdůvodné, nebo nemají smysl. Tak jak už bezdůvodná byla věta, kterou říká Marie: „Vzali Pána z hrobu a nevíme kam ho položili“. Když Pán vstal z mrtvých, to znamená, že nikdo ho neukradl, a že neleží na jiném místě. Je to stejný nesmysl, jak to, co říkali strážci: že když spali, přišli učedníci a ukradli tělo Ježíše. Jestliže spali, odkud věděli, že ho učedníci ukradli?
Většina těch „nevíme“, které říkali farizeové a učedníci, nalézá odpověď ve Vzkříšeném Kristu. Slyšíme Petrova slova: Dobře víte, že Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí. Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
Učedníci změnili své „nevíme“ na „věříme“. Věříme ve Zmrtvýchvstalého Ježíše. Velekněží, kteří odsoudili Ježíše na smrt, nechtěli tuto víru přijmout za vlastní. Proto si vymysleli nesmyslnou báchorku o tom, že Ježíše ukradli v noci učedníci. A učedníci s velikou mocí svědčili o vzkříšení Krista, aby všichni už věděli a uvěřili, že on je od Boha poslaný Pán a Mesiáš.
Co se tedy děje s našimi „nevíme“? Když opravdu věříme ve vzkříšení Krista, některé otázky se stávají bezdůvodné. Takovou se stává ve světle zmrtvýchvstání otázka: „proč mám žít?“ Bohužel, na tuto otázku, mnoho lidí dává negativní odpověď. Těmto lidem chybí živý Kristus. My máme žít, v živém Kristu hledat sílu pro svůj život.
Ale přesto, že Ježíš byl vzkříšen, některé naše „nevíme“ zůstávají. Například ty otázky, které už zazněly: nevíme, proč tak brzo někdo umřel, nevíme, proč jsme nemocní. Něco se ale změnilo. To naše „nevíme“ ve světle žijícího Krista už nenese beznaději, bezradnost, už není tak drsné. Můj blízký umřel, ale věřím, že bude vzkříšen k životu, jako všichni. Věřím, že se s ním potkám v domě Boha Otce. Přišla na mě nemoc, utrpení, nevím proč, ale věřím, že Zmrtvýchvstalý tuto mou nemoc, slabost může proměnit v dobro a sílu.
Moje známá má degeneraci páteře. Skoro vůbec nemůže chodit. Bolest je někdy tak nesnesitelná, že dlouhou dobu musí trávit v nemocnici. Měla několik operací, ale nevrátily jí zdraví. Málo co může doma dělat. Ale Bůh ji obdaroval uměním malovat: začala kreslit obrazy a v tom našla štěstí. Má za sebou už vernisáže, rozvíjí svoje umění a je ráda, že se může krásou, kterou vytvoří, podělit s ostatními. Říká někdy: Když Bůh zamyká dveře, tak otvírá okno.
Ježíši Kriste Zmrtvýchvstalý, ty jsi mou nadějí, že hrobem nekončí můj život, věřím, že mě vzkřísíš z mrtvých. Proměň moje „nevím“ na „věřím“ a dej mi úplnou radost z tvého vzkříšení. Amen.
.

neděle 23. března 2008

Já jsem život

- Ó, řekněte nám, ženy, co jste viděly u hrobu!
- Viděly jsme Božího posla, anděla. Teď se on stal strážcem hrobu. Stráže, které povolali velekněží a farizeové se zděsili a klesli jako mrtví. Oni hlídali hrob, ve kterém bylo tělo Ježíše. Teď už ale bílý anděl hlídal hrob, aby ho nám, ženám, ukázal. Abychom měly jednoduchý přístup, odvalil velký kámen. Tak jsme uviděly na vlastní oči, že je hrob prázdný.

Já jsem život – řekl Ježíš během poslední večeře.

- Ó, řekněte nám, ženy, co jste slyšely u hrobu!
- Boží posel, anděl, nám řekl, že ten který byl ukřižovaný je živý. Byl vzkříšen z mrtvých! A teď máme nést tu radostnou zvěst jeho učedníkům.

Syn člověka třetího dne vstane z mrtvých – to již dříve Ježíš předpověděl učedníkům.

- Ó, řekněte nám, ženy, koho jste potkaly cestou, když jste šly od hrobu!
- Potkaly jsme Pána! Ježíš skutečně žije, je vzkříšen z mrtvých, jak řekl. Setkaly jsme se s ním!

Já jsem vzkříšení a život – už dříve Ježíš řekl Martě.

Ó, šťastné ženy, staly jste se Ježíšovými posly, božími anděly, abyste zvěstovaly, že Kristus vstal z mrtvých. My jsme všichni šťastni, neboť jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše. Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my vstoupili na cestu nového života. Neboť Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce.
Křest spojuje každého s nás, věřících, s Kristem. Tedy, jsme spojeni se vším, co se týká Ježíše, také jsme spojeni s jeho smrtí. To, že jsme ponořeni v jeho smrt, znamená, že přijímáme plody jeho smrti. Podstatným plodem jeho smrti je vítězství nad satanem, pramenem zla. To je výborná zpráva pro náš život! Proto se považujme za mrtvé hříchu, čili odhoďme od sebe hřích. Pokračujme tedy cestou nového života a počítejme s tím, že jsme živi pro Boha, když jsme spojeni s Kristem Ježíšem.
V tuto svatou a velikou noc se zřekněme ducha zla a toho co působí. Zřekněme se hříchu. Ať naše „ano“, kterým to potvrdíme, bude vědomé a pravdivé. Ať se to projevuje v našem životě opuštěním toho, co k hříchu láká. Zvítězíme nad satanem a jeho pokušeními, jedině když budeme spojení s Kristem, naším Pánem. Jeho vítězství se stane naším vítězstvím.
Proto, v tuto svatou a velikou noc, vyznáme naši víru. Tuto víru v Otce i Syna i Ducha svatého vyznali naši rodiče při našem křtu. V této víře jsme byli pokřtěni. Ta víra je pro nás cestou, pravdou a životem. Ať to dnešní slovo „věřím“ je potvrzeno naším životem, tím, že postavíme Boha na první místo v pořadníku lásky. Kéž naše „věřím“ je potvrzeno důvěrou Bohu, že to, co On pro nás chce, je tou nejlepší cestou pro náš život.
Kristus je naším životem. Jak se to projevuje? Svatý Pavel píše: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího.“ Pokračujme Kristem, který je naší cestou. Vyznávejme Krista který je naší pravdou. Žijme Kristem, který je naším životem. Amen.

sobota 22. března 2008

Życzenia

Boży grób we Fulneku
Błogosławionych świąt Wielkiej Nocy!
Niech tajemnica nocy rozświetlonej blaskiem Zmartwychwstania
nieustannie Was prowadzi przez życie ku Życiu.
Kochajcie Chrystusa za nas zabitego
dla nas Zmartwychwstałego
niech On was błogosławi.
Tego Wam życzę i modlę się o to dla Was.
Dziękuję za wszelkie życzenia na wielki czwartek - dzień kapłański.
Pozdrawiam wszystkich.

pátek 21. března 2008

Já jsem pravda.

Piláte, Piláte... Proč jsi nečekal na Ježíšovu odpověď? Vždyť ses ho otázal: Co je to pravda? Proč jsi hned odešel, a nečekal na odpověď?
Asi to nebyla otázka, ale ve tvých slovech se projevilo pohrdání. Co je to pravda? Je na světě pravda? Každý člověk má přece svou vlastní pravdu. Tak jedna jediná pravda neexistuje.
Ano, takový názor je výhodný. Ty jsi potom, Piláte, mohl říct, že jsi soudil Ježíše podle své pravdy. Ale ty jsi dobře věděl, že ten výrok je špatný. Ty jsi věděl, že Ježíš je obviněný falešně. Že on nic zlého neučinil. Přesto sis umyl ruce a to, co je klamem jsi nazval pravdou.
Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem pravda. Ježíš Pilátovi řekl: „Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Ježíš svým životem svědčil o svém Otci. V Ježíši vidíme pravdivou tvář Boha. „Kdo vidí mě, vidí Otce“ řekl Ježíš Filipovi během poslední večeře. Vidíme a známe pravdu o Neviditelném Bohu skrze Jeho božského syna Ježíše. Vždyť Ježíš vypravoval nám o Otci. A tak rysy Boží tváře vidíme v dobrém otci, který přijímá svého marnotratného syna. Nebo v milosrdném samaritánu, který zachraňuje od smrti a léčí poraněného člověka. Nebo v dobrém pastýři, který hledá své ztracené ovce. Ježíš připomínal přikázání, která nám dal Bůh: těch deset z hory Sinaj, i to největší – přikázání lásky. Ne jen o nich učil, ale také je ve svém životě naplnil. A tímto způsobem my slyšíme pravdivá slova Boha. Ježíš dělal skutky svého Otce. Uzdravoval nemocné, přijímal hříšné, osvobozoval ty, kteří byli v moci ďáblově. A tak vidíme pravdivé boží skutky.
Ježíš je pravdou o Bohu pro každého z nás. Každý z nás se ve křtu narodil z pravdy, to znamená, že se narodil z Boha. Vždyť ve křtu se stáváme dětmi Božími. Ježíš řekl Pilátovi: „Každý kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ Poslouchej jeho hlas, hlas pravdy. Tento hlas, to je dobrá zvěst, že tě Bůh má rád. Za chvíli se budeš dívat na kříž, a uctívat ho. Kříž! – až tak velice Bůh má tě rád, až tak tě miluje! Ten kříž je pravdou o Bohu, o jeho lásce k člověku, k tobě, ke každému z nás. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ Poslouchej hlas pravdy a věř tomu hlasu, kterým je Ježíš.
Ježíš je také pravdou o nás, o člověku. „Hle, člověk“ řekl Pilát, když ukázal zmučeného Ježíše po bičování. Na hlavě měl korunu z trní, na ramenou purpurový plášť. Hle, člověk. Hle, a to může udělat s člověkem druhý. Tak ukrutný, nelítostný může být člověk. Takovým se stává, když pravdivého Boha vyhodí ze svého srdce.
Já jsem pravda. Žijme v pravdě. To není tak, že nevíme co je pravda, kde je pravda. Obvykle dobře víme co je pravda, a co klam. Nemusíme utíkat před pravdou a pohrdlivě říkat: Co je to pravda? Vždyť „pravda vás učiní svobodnými“. Tak se stalo. Ježíš Pravda skrze svůj kříž nás vysvobodil ze smrti. Žijme tedy v pravdě.

čtvrtek 20. března 2008

Já jsem cesta

Během poslední večeře Ježíš řekl svým učedníkům: „Cestu, kam jdu, znáte.“ Tomáš se ho zeptal: „Pane, nevíme kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“
„Já jsem cesta.“
Pane, ty jsi cesta pro mě. Ty jsi v celém svém životě mi ukazoval tu cestu. Chci se dnes dívat na cestu, kterou ty jsi nám ukázal v den před tvou smrtí, a rozjímat o ní.
To byla hrůza. Jejich Učitel, Pán a Mistr jim začal umývat nohy. To dělali jenom otroci, sluhové. Petr to nevydržel: Pane, ty mi chceš mýt nohy? Nikdy mi nebudeš mýt nohy! Tak nepochopitelné to bylo, co dělal Ježíš. Potom jim to vysvětlil: „Jestliže já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jak jsem jednal já.“
To je cesta služby. Je to služba až do sebedarování druhým. Ježíš je tou cestou, to znamená, že on se daroval nám. Jako služebník daroval člověku svůj život na kříži. Pokračovat tou cestou to je přijetí jeho oběti. Ta cesta je také pro nás, abychom sloužili druhým jak on. Když pracuješ v jakémkoliv povolání, tak sloužíš těm, kteří čerpají z práce tvých rukou. Jako manžel sloužíš své manželce, a naopak. Jako rodič sloužíš svým dětem. Ministr je ten, kdo slouží. Když jsi představeným, třeba ředitelem, pamatuj že je to také služba.
Ježíšovo sebedarování se dokonalo také skrze ustanovení nejsvětější svátosti. Toto je moje tělo, to je kalich mé krve – tímto způsobem Ježíš zůstal s námi. Dal nám své tělo a krev jako pokrm. On je ne jenom cestou, kterou jdeme k Otci, ale také pokrmem. Pokračovat v Ježíši, posilovat se Ježíšem – tato slova můžeme pochopit jen naší vírou. Je pravdou, že v eucharistii je celé tajemství těchto dnů. Ve mši svaté je uzavřená poslední večeře, muka, smrt na kříži a vzkříšení Ježíše. Každá eucharistie je toho zpřítomněním, je přítomností Ježíše. Mše svatá je cestou pro nás, je to naše komunio, naše společenství s ním. Když se budeme zúčastňovat eucharistie a posilovat se pravidelně tělem Krista, můžeme si být jisti, že nesejdeme z cesty, kterou je samotný Ježíš.
Potom následovala getsemanská zahrada. Tady se Ježíš modlil, aby je-li možné, minula ho tato hodina: „Abba, Otče, tobě je všecko možné, odejmi ode mne tento kalich.“ Věděl, že se blíží hodina utrpení, kdy bude pít kalich muky až do poslední kapičky. Ježíš měl strach, věděl co se stane. Zde vidíme jeho lidskou tvář – obličej člověka čekajícího na strašnou smrt. On rozumí strachu z utrpení. Tato modlitba se ale takto nekončí. Ježíš přidává slova: „ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ Tak učil modlit se své učedníky: buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Teď říká slova ve stejném smyslu: ať se stane, co chceš Ty, Otče. Jeho celý pozemský život je naplněním Otcovy vůle.
Je to cesta také pro nás. Když Ježíš je naší cestou, také vejdeme do getsemanské zahrady. Budeme se bát a prosit Boha, aby nepřicházelo na nás utrpení. Strach před utrpením, které známe nebo neznáme, je něčím přirozeným v životě. Učme se naší každodenní modlitbou: „buď vůle tvá“, abychom uměli v těžké situaci říct Bohu: „ale ne, co já chci, ale jenom co chceš ty“. Je to cesta plnění Boží vůle.
Ježíši, ty jsi řekl: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“ Ježíši, ty jsi mou cestou. Chci sloužit, jak ty jsi sloužil. Chci se na cestě života posilovat tvým tělem. Chci v každé chvíli života plnit Boží vůli. Ty jsi mou cestou. Chci Tebou dojít k Otci. Amen.

pondělí 10. března 2008

Ślady

na piasku
krąg złożny ze śladów stóp
i porzuconych kamieni
napis uczyniony ludzką reką
kobieta
i Ten, który chroni grzeszników

Nikt Ciebie nie potępił?
I ja Ciebie nie potępiam
Idź i od tej chwili już nie grzesz

neděle 9. března 2008

Przyjaciel

Łazarzu, wyjdź na zewnątrz!
powiedziałeś do przyjaciela
wyszedł, choć z trudem,
bo powiązany grobowym płótnem

Rozwiążcie Go i pozwólcie mu chodzić
by żywy był świadectwem
Jezusa Pomazańca
Syna Bożego

Potem w Betanii u przyjaciół
byłeś u kresu drogi
nabierałeś sił przed finiszem
by Ojcem zmartwychwstać

sobota 8. března 2008

FIlmy o wspinaniu.

Bardzo ładne czeskie wspinanie w Tatrach Wysokich.

Można sobie ściągnąć.

"A každý se vrátil domů" Jan 7,53

Farizeove a velekněží se pohádali mezi sebou: Co mají dělat s Ježíšem? Už jsou skoro jisti, že on není Mesiášem. Vždyť "z Galieje prorok nepovstane". Zatím ukládají o Ježíšův život. Zprotivil se jim Nikodém, ale na něho se osopili. Není v jejich srdcích pokoj, není jednota mezi nimi. Poslední věta toho úryvku dobře pojednáva o atmosféře, ktera je mezi nimi: "A každý se vrátil domů". Každý sám, neboť nejsou jednotni, zprotivili se Bohu.

pátek 7. března 2008

Dzisiejszego Tomaše

Się dowiedziałem, że dzisiaj mam tu svátek czyli imieniny. Tu, czyli w Czeskiej Republice. Już kiedyś powiedziałem, że świętuje kazdego Tomasza, więc i czeskiego Masaryka też. To byl pierwszy prezydent Czechoslowacji.
Dziekuję za życzenia.

středa 5. března 2008

Wczorajszego Kazika

Wczoraj Kazimierza - fakt, przyznaję, zagapiłem się. I bym zupełnie przegapił, gdyby nie Miciek i Piotrek. Bo tu nikt tak na mnie nie mówi.
Serdecznie dziękuję za życzenia i wszelkie życzliwości.
Pozdrawiam wzajemnie.
Może kogoś coś napadło w związku z tematem "Ja jestem życie" na wigilię paschalną? Tak wiecie, coś w temaie zmatwychwstania, o Panu Jezusie... Może ktoś, coś, niecoś...

úterý 4. března 2008

Błogosławieni nawiedeni.

Ha! Współbrat jedzie mnie (nie nas, bo akurat sam jestem) nawiedzić. Się ciszę.

neděle 2. března 2008

Znamení božího království

To musí být úžasné: v jednom okamžiku uviděl to všechno, o čem jenom slyšel. Ten, který nic neviděl od svého narození, teď uviděl všechno. Poprvé vodu, ve které si před chvílí umyl své oči. Potom se podíval na celý rybník Siloe, na lidi, kteří tam byli, na stromy, domy, na barvy, na slunce a oblohu. Představuji si, že tento člověk co chvíli zavíral oči, aby aspoň trochu přemýšlel o tom, co vidí. Každá barva, odstín, odlesk – to všechno bylo pro něho úplně nové.
Mnoho lidí prosilo Ježíše, aby je uzdravil. On uzdravoval, neboť se slitovával nad nimi a jejich utrpením. Ale to nebyl cíl jeho pozemského života – uzdravit všechny lidi. Zázraky a uzdravení, které Ježíš dělal, byly znamením, že Boží království je blízko. Lidé v něm viděli člověka Bohem poslaného. Tak vyznává víru bývalý slepec: „To je prorok“, a potom ještě říká farizeům: „Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“
Ježíš je lékařem, ale ne jen těla. On chtěl a chce uzdravovat celého člověka. Především vyléčit jeho vztah s Bohem. Tento vztah je poraněný hříchem a nevěrou. Často se Kristus ptal na víru, těch, kteří ho prosili o uzdravení. Jejich víra byla základem toho, že jim vrátil zdraví. V případě toho slepce je to naopak. Otevření očí bylo počátkem jeho víry v Ježíše. Uzdravený slepec mu dokonce říká: „věřím, Pane!“
Ježíš nejenom uzdravoval, ale taky se identifikuje s těmi, kteří jsou nemocní a trpí. „Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě“ – říká jako soudce při konci světa. Jeho láska k nemocným byla tak veliká, že během staletí vybízela křesťany k tomu, aby pečovali o všechny trpící na těle i na duchu.
Mnohé uvolnění z nemocí bylo znamením Ježíšova vítězství nad smrtí. My budeme definitivně uvolnění z každé nemoci a smrti, až nás vzkřísí. Ježíš přemohl smrt svou smrtí na kříži. Svým vzkříšením dal nám naději věčného života. Ježíš je božským lékařem i v dnešní době. Tak, jak se dotýkal nemocných a oni se uzdravovali, tak i dnes se nás dotýká, abychom byli zdraví. Dotýká se nás ve svátostech. Zvlášť ve svátostech uzdravování, kterými jsou podle katechizmu svátost pokání a pomazání nemocných. Ježíš se nás dotýká také skrze lidi, kteří se modlí za nás, kteří nás léčí a pečují o nás, když jsme nemocni.
Ale ne vždy uzdravuje naše tělo. Protože ne vždy je to pro nás nejpotřebnější. Je možné, že je pro nás lepší uzdravení našeho srdce, uzdravení naší lásky k Bohu, k druhým, k sobě samotnému. Bůh chce, abychom především milovali. Bohužel jsme často vnitřně zranění. Každé zlo, které se nás dotýká, má vliv na naše zdraví, zvlášť duchovní. To, že třeba neumíme odpouštět, že se bojíme druhých, že nechceme dokonce přijmout sami sebe, to může byt důsledek zla. Za to zlo někdy zodpovídá druhý a někdy my sami, je to náš hřích. To všechno Ježíš chce uzdravovat, abychom pravdivě milovali, a cítili se milováni.
„Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? Ježíš odpověděl: nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, je slepý, aby se na něm zjevily boží skutky.“ Toužím po takové víře, abych v každé situaci, která ke mě přichází, uměl vidět prostor, ve kterém se mají zjevit boží skutky. Zvlášť v nemoci, v tom co mi chybí, co je mou slabostí. Jenom Bůh může proměnit v dobro a krásu to, co je špatné, zlé, nemocné v našem životě. Ježíši, důvěřuji Ti. Ty nás proměňuj, dotýkej se nás, abychom byli zdraví, jak Ty chceš. Kéž se na nás zjevují boží skutky. Amen.

sobota 1. března 2008