Marie Magdalská řekla Šimonu i Janovi: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili“. V tom slově „nevíme“ můžeme uslyšet všechna jiná „nevíme“ která lidé říkali o Ježíši. Například, když Ježíš otevřel oči slepci, farizeové říkali: Ježíš – nevíme, odkud je. Často lidé mluvili v podobném duchu: nevíme, kdo je ten člověk, jakou mocí učí, vyhání zlé duchy, koná znamení, zázraky. Také apoštolové někdy byli z Ježíšových slov bezradní. Třeba Tomáš řekl během poslední večeře: Pane, nevíme, kam jdeš. Petr a Jan také, jak slyšíme v dnešním evangeliu: dosud nevěděli, že podle písma Kristus musí vstát z mrtvých.
I dnes právě my jsme často těmi, kteří nevědí. Nevíme, jak žít, co dělat, v kterém směru jít v životě, nebo vůbec: máme žít nebo ne? Nevíme, proč umřel tak brzo, ten, koho jsme měli rádi, nebo proč jsme nemocní, proč trpíme. Nevíme, kde je Ježíš, nevíme: existuje nebo ne? Těchto „nevíme“ může být hodně v našem životě.
Do toho prostoru naší nevědomosti a občas bezradnosti přichází Zmrtvýchvstalý Ježíš. Ve světle skutečnosti jeho vzkříšení některé z těch „nevíme“ jsou úplně bezdůvodné, nebo nemají smysl. Tak jak už bezdůvodná byla věta, kterou říká Marie: „Vzali Pána z hrobu a nevíme kam ho položili“. Když Pán vstal z mrtvých, to znamená, že nikdo ho neukradl, a že neleží na jiném místě. Je to stejný nesmysl, jak to, co říkali strážci: že když spali, přišli učedníci a ukradli tělo Ježíše. Jestliže spali, odkud věděli, že ho učedníci ukradli?
Většina těch „nevíme“, které říkali farizeové a učedníci, nalézá odpověď ve Vzkříšeném Kristu. Slyšíme Petrova slova: Dobře víte, že Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí. Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
Učedníci změnili své „nevíme“ na „věříme“. Věříme ve Zmrtvýchvstalého Ježíše. Velekněží, kteří odsoudili Ježíše na smrt, nechtěli tuto víru přijmout za vlastní. Proto si vymysleli nesmyslnou báchorku o tom, že Ježíše ukradli v noci učedníci. A učedníci s velikou mocí svědčili o vzkříšení Krista, aby všichni už věděli a uvěřili, že on je od Boha poslaný Pán a Mesiáš.
Co se tedy děje s našimi „nevíme“? Když opravdu věříme ve vzkříšení Krista, některé otázky se stávají bezdůvodné. Takovou se stává ve světle zmrtvýchvstání otázka: „proč mám žít?“ Bohužel, na tuto otázku, mnoho lidí dává negativní odpověď. Těmto lidem chybí živý Kristus. My máme žít, v živém Kristu hledat sílu pro svůj život.
Ale přesto, že Ježíš byl vzkříšen, některé naše „nevíme“ zůstávají. Například ty otázky, které už zazněly: nevíme, proč tak brzo někdo umřel, nevíme, proč jsme nemocní. Něco se ale změnilo. To naše „nevíme“ ve světle žijícího Krista už nenese beznaději, bezradnost, už není tak drsné. Můj blízký umřel, ale věřím, že bude vzkříšen k životu, jako všichni. Věřím, že se s ním potkám v domě Boha Otce. Přišla na mě nemoc, utrpení, nevím proč, ale věřím, že Zmrtvýchvstalý tuto mou nemoc, slabost může proměnit v dobro a sílu.
Moje známá má degeneraci páteře. Skoro vůbec nemůže chodit. Bolest je někdy tak nesnesitelná, že dlouhou dobu musí trávit v nemocnici. Měla několik operací, ale nevrátily jí zdraví. Málo co může doma dělat. Ale Bůh ji obdaroval uměním malovat: začala kreslit obrazy a v tom našla štěstí. Má za sebou už vernisáže, rozvíjí svoje umění a je ráda, že se může krásou, kterou vytvoří, podělit s ostatními. Říká někdy: Když Bůh zamyká dveře, tak otvírá okno.
Ježíši Kriste Zmrtvýchvstalý, ty jsi mou nadějí, že hrobem nekončí můj život, věřím, že mě vzkřísíš z mrtvých. Proměň moje „nevím“ na „věřím“ a dej mi úplnou radost z tvého vzkříšení. Amen.
.
Takie były Tatry. Potem pojechałem do Rodziennego Domu i tu jestem. Jutro jade na Roztocze ze Starszą i Szwagrem.
