Znamení božího království

To musí být úžasné: v jednom okamžiku uviděl to všechno, o čem jenom slyšel. Ten, který nic neviděl od svého narození, teď uviděl všechno. Poprvé vodu, ve které si před chvílí umyl své oči. Potom se podíval na celý rybník Siloe, na lidi, kteří tam byli, na stromy, domy, na barvy, na slunce a oblohu. Představuji si, že tento člověk co chvíli zavíral oči, aby aspoň trochu přemýšlel o tom, co vidí. Každá barva, odstín, odlesk – to všechno bylo pro něho úplně nové.
Mnoho lidí prosilo Ježíše, aby je uzdravil. On uzdravoval, neboť se slitovával nad nimi a jejich utrpením. Ale to nebyl cíl jeho pozemského života – uzdravit všechny lidi. Zázraky a uzdravení, které Ježíš dělal, byly znamením, že Boží království je blízko. Lidé v něm viděli člověka Bohem poslaného. Tak vyznává víru bývalý slepec: „To je prorok“, a potom ještě říká farizeům: „Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“
Ježíš je lékařem, ale ne jen těla. On chtěl a chce uzdravovat celého člověka. Především vyléčit jeho vztah s Bohem. Tento vztah je poraněný hříchem a nevěrou. Často se Kristus ptal na víru, těch, kteří ho prosili o uzdravení. Jejich víra byla základem toho, že jim vrátil zdraví. V případě toho slepce je to naopak. Otevření očí bylo počátkem jeho víry v Ježíše. Uzdravený slepec mu dokonce říká: „věřím, Pane!“
Ježíš nejenom uzdravoval, ale taky se identifikuje s těmi, kteří jsou nemocní a trpí. „Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě“ – říká jako soudce při konci světa. Jeho láska k nemocným byla tak veliká, že během staletí vybízela křesťany k tomu, aby pečovali o všechny trpící na těle i na duchu.
Mnohé uvolnění z nemocí bylo znamením Ježíšova vítězství nad smrtí. My budeme definitivně uvolnění z každé nemoci a smrti, až nás vzkřísí. Ježíš přemohl smrt svou smrtí na kříži. Svým vzkříšením dal nám naději věčného života. Ježíš je božským lékařem i v dnešní době. Tak, jak se dotýkal nemocných a oni se uzdravovali, tak i dnes se nás dotýká, abychom byli zdraví. Dotýká se nás ve svátostech. Zvlášť ve svátostech uzdravování, kterými jsou podle katechizmu svátost pokání a pomazání nemocných. Ježíš se nás dotýká také skrze lidi, kteří se modlí za nás, kteří nás léčí a pečují o nás, když jsme nemocni.
Ale ne vždy uzdravuje naše tělo. Protože ne vždy je to pro nás nejpotřebnější. Je možné, že je pro nás lepší uzdravení našeho srdce, uzdravení naší lásky k Bohu, k druhým, k sobě samotnému. Bůh chce, abychom především milovali. Bohužel jsme často vnitřně zranění. Každé zlo, které se nás dotýká, má vliv na naše zdraví, zvlášť duchovní. To, že třeba neumíme odpouštět, že se bojíme druhých, že nechceme dokonce přijmout sami sebe, to může byt důsledek zla. Za to zlo někdy zodpovídá druhý a někdy my sami, je to náš hřích. To všechno Ježíš chce uzdravovat, abychom pravdivě milovali, a cítili se milováni.
„Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý? Ježíš odpověděl: nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, je slepý, aby se na něm zjevily boží skutky.“ Toužím po takové víře, abych v každé situaci, která ke mě přichází, uměl vidět prostor, ve kterém se mají zjevit boží skutky. Zvlášť v nemoci, v tom co mi chybí, co je mou slabostí. Jenom Bůh může proměnit v dobro a krásu to, co je špatné, zlé, nemocné v našem životě. Ježíši, důvěřuji Ti. Ty nás proměňuj, dotýkej se nás, abychom byli zdraví, jak Ty chceš. Kéž se na nás zjevují boží skutky. Amen.