čtvrtek 28. února 2008

podsumowanie blogoankiety

20% widzi kule, czyżby ktoś strzelał?
20% opowiada dowcipy rysunkowe
20% snuje insynułacje o pedałowaniu jedną kończyną
20% widzi jajko (ovo) i łączy je z córką cioci mecenas
20% uważa za stosowne pisać mi, żebym uważał

pondělí 25. února 2008

blogoankieta

Co jest dziwnego na tym zdjęciu?
a) tylko 9 km/h
b) ręka na kierownicy
d) asfalt bez dziur
d) coś innego (proszę napisać)

neděle 24. února 2008

i co?

Eurowizja. Wygrana jest zgodna z głównym nurtem polskiej polityki zagranicznej. Na konkursie Eurowizji Polkę będzie reprezentowała Amerykanka.

Fulnek. Słyszałem dzisiaj: Ty patrz kto jedzie na rowerze, ojciec Tomasz!

sobota 23. února 2008

Eurowizja

To jest dopiero koń_kurs...
Moje typy :
ta druga wykonawczyni we filoletowej tonacji za muzykę (nr. 2)
ta ostatnia, bo po ludzku śpiewa (nr. 13)

pátek 22. února 2008

M jak Marta

Nawiedziła nas Marta. Dobra to dziewczyna, już nawet kobieta. Szybko się uczy, co jest gdzie w kuchni, ochoczo gra na gitarze i długo śpi. Ale dajemy jej pospać, bo jest w końcu na urlopie. Zadamy jej kilka pytań.
- Jak Ci sie podoba Fulnek?
- Oj weź, Tomek, proszę Cię bardzo... (poprawia mi literówki)
- Czy smakuje Ci nasze jedzenie?
- (długo milczy) Tak, zwłaszcza jak się je robi samemu :)
- Nikt Ci nie pomaga?
- Dzisiaj w kuchni nie byłam sama...
- Nie mam więcej pytań.
- Dlaczego?! Co naleśniki Ci nie smakowały?!!
- Eee, dobre były. Dziękuję za rozmowę. Może chcesz kogoś pozdrowić?
- Nie po to wyjechałam, żeby kogoś pozdrawiać. Żartuję :)
Moją rozmówczynią była Martuchna z [cenzura]

čtvrtek 21. února 2008

Zaćmienie zaćmienia

Hm, widziałem zaćmiony księżyc. Koło 3 w nocy wstałem i przez moment widziałem go ciemnego - dobrze, że pamiętam jak taki zaćmiony księżyc wyglada. Jak poszedłem do kuchni (tam są lepsze okna) to już był za chmurami. Nie chciało mi się czekać, aż pójdą sobie precz. NIe zanosiło się też na to. Poszedłem spać.

středa 20. února 2008

Zaćmienie księżyca

i to całkowite, dziś w nocy widoczne bedzie. Polecam.
Szczegóły.

úterý 19. února 2008

Fotki z Fulneka




Jeden dzień to był, chyba piątek. Śniegu brak.

neděle 17. února 2008

2 neděle velkého postu

Abrahám je otcem věřících. Abrahám uvěřil Bohu, uvěřil jeho slovu, kterým ho Bůh požehnal. Tato první slova od Boha k Abrahámovi jsou přeplněna požehnáním – to slovo najdeme pětkrát v tom krátkém textu. Bůh ho vyvolil, aby v něm byla požehnána všechna pokolení země. Hebrejský výraz pro požehnání znamená plodnost, růst a zdar. Požehnání není ve starém zákoně něčím jednorázovým, jde spíš o proces.
Známe další osudy Abraháma a jeho potomstva. Bůh jak slíbil, tak také učinil z něho velký národ. Vyvolení tohoto národa se projevilo především tím, že Bůh tento národ vysvobodil z egyptského otroctví a daroval mu zemi. Je to první vyvolení a první vyvolený lid.
My patříme k druhému, novému vyvolení. To je už nová smlouva. Kristus svou smrtí a vzkříšením nás vysvobodil a vyvolil. „To je smlouva nová a věčná“ slyšíme během proměňování.
Teď řeknu něco, co bylo pro mě novinkou v poslední době. Kladu otázku.
Platí i pro nás požehnání, které dal Bůh Abrahámovi?
Pavel říká: „Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: 'Proklet je každý, kdo visí na dřevě.' To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.“ Jsme tedy všichni zahrnuti v tomto požehnání. To je věc, která je pro mě tou novinkou: Bůh mi požehnal už v Abrahamovi.
Jsme vyvolení Kristem. Ve křtu se stáváme vyvolenými dětmi božími. Nejčastěji jsme přijali křest, když jsme byli ještě malí a bez rozumu. Rodiče za nás vyznali víru. V našem životě ale potom nastane chvíle, kdy se poprvé my sami rozhodujeme o naší víře. Můžeme to nazvat obrácením. Někdy má obrácení charakter bouřlivý a dramatický, a někdy je klidné a nepatrné, ale vždy zvláštním způsobem pocítíme boží lásku. Může se stát i to, že necítíme nic velkého v tomto rozhodnutí a potom na něj zapomínáme.
Když Ježíš vyvolil apoštoly, je možné že někteří cítili jeho lásku, a věděli, že je to důležitý okamžik v jejich životě. Je ale možné, že necítili nic velkého. Potom tři z nich byli spolu s Ježíšem na vysoké hoře. Když se proměnil, byli tak šťastni, že chtěli tam zůstat na věky. Petr řekl, Pane dobře, že jsme tady. Tato slova je možné přeložit z řečtiny trochu jinak: Pane, je nám tu tak dobře!. Netrvalo to dlouho. Potom sešli z hory, a vrátil se obyčejný život. Ježíš je připravoval na jinou horu, na Golgotu.
Gabriel přišel k Panně Marii jenom jednou. Už nepřišel další den, ani za týden, ani za rok. A Maria z tohoto jediného setkání s božím poslem čerpala sílu v životě. Byla to její chvíle požehnání. Několik dní potom zazpívala magnificat: „Velebí má duše Hospodina“, neboť „pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům na věky“
Tak to chodí i v našem životě. Jsou chvíle, kdy cítíme silně Boží přítomnost, jeho lásku. Když jsme si jisti: „Ano, on je se mnou!“ Říkáme Bohu své „Ano“, velebíme ho, chceme být spolu s ním a říkáme „Pane, je nám tu tak dobře!“ Já sám jsem prožil takovou chvíli někdy na exerciciích. Je možné, že někdo s vás takové štěstí prožil během loňských misií. Ale je taky možné, že to bylo už dávno, že je potřeba si to připomenout. Pokud někdo nezažil v životě něco podobného, ať prosí Boha, aby mu dal pocítit jeho lásku, jeho požehnání, že je jeho vyvoleným. Kdo prosí, dostane.
Takové chvíle, kdy se cítíme Bohem požehnaní, nejsou časté, není to každý den. Náš všední život se podobá spíš křížové cestě. Ale to je vpořádku, protože Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne“. Tím více si pamatujme na ty šťastné chvíle, kdy jsme cítili boží přítomnost, abychom uměli a měli sílu nést kříž každého dne.Na závěr modlitba Dereka Prince: Pane, děkuji ti, že skrze Ježíšovu oběť na kříži jsem přešel z prokletí do Abrahamova požehnání, kterému jsi požehnal vším: chválou, zdravím, rozmnožením, blahobytem, vítězstvím, Boží oblibou a Božím přátelstvím.

sobota 16. února 2008

Się dzieje

Się odbył "den pro rodinu" na farze naszej. Prowadzilo małzeństwo z ruchu szensztackiego (to ci od Kentenicha, który był pallotynem, ale drogi ruchu szensztackiego i pallotynów się rozeszły). Przyszło kilka rodzin dzieciatych, nie tylko z naszej parafii. Na farze (plebanii) zatem harmider i rwetes, jak to zwykle gdy są dzieci. Ale rzeczona dziatwa miała opiekę zapewnioną, tylko niemowlaki na kocykach przed mamami uczyły sie plywać na sucho.
Była konferencja, spotkanie zakończyło sie adoracją. Ciekawie mówili. Na owoce poczekamy.

Mam otazku pro těch s Ostravy: Chapete, co já pišu v polštině?

pátek 15. února 2008

Droga, Prawda i Życie

Ja jestem Drogą - Wielki Czwartek
Ja jestem Prawdą - Wielki Piątek
Ja jestem Życiem - Wigila Paschalna
Kochani moi.
Jak macie jakieś przemyślenia na powyżej zapodane tematy (co będę ukrywał - szykuję kazania), to śmiało piszcie.
Piszcie albo ma melia (jest w profilu), albo w komentarzach.

I jeszcze ogłoszenia.
Kochani anomimowi - żeby było łatwiej wpisywać komentarze, zostawiłem tę możliwość, ale jak byście mogli podpisać się (tak to czyni np. Sylka) to będę sie cieszył niezmiernie.
Pozdrawiam tych co zaglądają często, szczegłólnie tych od nas: Z Fulneka i z Ostravy (3 osoby) oraz gości z zagranicy:
z Polski (nie będę wymieniał wszystkich miejscowości)
z Niemiec (nie wiem jak to Sylka robisz, ale mój system nie odnotowuje Twoich wejść)
z USA (witam pierwszego stałego czytelnika/czkę z trudnej do napisania miejscowości)
czasem ktoś zabłąka się z innych krajów - tych też pozdrawiam

čtvrtek 14. února 2008

O zagubionych w kalendarzu

Na całym katolickim świecie
dziś Cyryla i Metodego
tylko tu i w sąsiedniej Słowacji
sławią ich dopiero lipca piątego
nie wiem dlaczego

Pusto mi bez nich tak jakoś

úterý 12. února 2008

Krótka rozprawa postną dobą wieczorową

T: To co?
M: piwko?
T: nieszpory.
M: Ty to zawsze umiesz spłycić.

neděle 10. února 2008

"Przez to święte namaszczenie..."

Mieliśmy w zwiazku z jutrzejszym dniem chorych (wspomnienie NMP z Lourdes) nabożeństwo dla chorych wraz z sakramentem namaszczenia chorych.
Wszystkim chorym nie tylko zdrowia życzę ale i Bożego błogosławieństwa, nie tylko w dzień chorego, ale codziennie. Jak życze tak i modlę się o to.

sobota 9. února 2008

Kamna

Před nanebevstoupením Kristus dal svým apoštolům misijní příkaz: Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy”. My věříme, protože během staletí před námi křesťané plnili tento příkaz. Dnes vám chci říct několik myšlenek spojených s otázkou: jak my můžeme splnit misijní příkaz. Když jsem o tom přemýšlel během modlitby, přišel mi jistý obraz.
Tady ve Fulneku je hodně věcí pro mně úplně nových. Jedna z těchto věcí je topení v kamnech. Na základě každodenního setkání s tím velmi zajímavým zařízením vymyslel jsem podobenství. Poslouchejte.
Ten, kdo hlásá Boží království podobá se kamnům. Na co máme kamna? Aby dávaly teplo. Co potřebujeme k tomu, abychom zatopili v kamnech? Je třeba naložit dřevo: velké kusy, malé kousky, je potřebný také papír. Samozřejmě musí být přívod vzduchu, kyslík je základem spalování. Je ještě potřebný oheň – když je všechno dobře uložené, stačí jenom jedna zápalka. Když chceme, aby to všechno dobře fungovalo, musíme každodenně vybírat popel, a pravidelně, například jednou za dva týdny vymést kartáčem celá kamna.
Ježíš nenechal své učedníky bez vysvětlení svých podobenství. Já se také budu snažit ukázat vám, o co jde.
Teplo, které dávají kamna, to je skutečné i úspěšné hlásání pravdy o Božím království. To je apoštolát, to je svědectví o Ježíši Kristu. Dřevo, kterým topíme, je Boží slovo a všechny dary, které máme od Boha. Papírem, který je potřebný k zatopení, je naše slovo, náš lidský způsob řeči. Vzduchem je Duch svatý.
Aby ostatní uslyšeli od nás slovo, které je přivede ke Kristu, ke spáse, nejdříve by bylo dobré, abychom my sami měli to Boží slovo v sobě. Ale kamna jenom naplněná dřevem nedávají teplo – člověk může znát Boží slovo, ale to neznamená, že ho automaticky hlásá. Je potřeba zapálit. Kamna zapalujeme zápalkou – tento první oheň to je naše touha, naše rozhodnutí, abychom se stali apoštoly, svědky Krista. Když je v nás opravdová touha, spolu s Duchem svatým můžeme všechno. On je vzduchem, ve kterém v nás hoří Boží slovo. Popelník musí být pootevřený, aby kamna měla tah. My také musíme být otevřeni Duchu svatému, jinak Boží slovo v nás bude jenom doutnat a nebudeme dávat ostatním teplo. Každodenní vybírání popela – to je stálý, každodenní postoj v pravdě před Bohem. Je to spojené s očišťováním srdce skrze zpytování svědomí a litováním hříchů. Pravidelné vymetání kartáčem celých kamen to je zpověď. Je důležité v životě apoštola, aby se dal očistit Bohem ve svátosti smíření. Ten, kdo hlásá evangelium, není zbaven hříchů, chyb. Chyby nedělá jen ten, kdo nic nedělá.
Vincent Pallotti měl revoluční ideje. Říkal: každý věřící člověk je apoštolem, je poslaný Ježíšem, aby hlásal evangelium, dobrou zprávu o Božím království. Samozřejmě nebyla to úplně nová věc v církvi. Ale v době Pallottiho a dříve tato myšlenka ležela ladem. Pallotti se nebál říct tyto ideje v době, když slovo „apoštol” bylo spojováno jen s biskupy. A svatý Vincent říkal každému: když miluješ druhého, dělej všechno pro jeho spásu. To je apoštolát. Pallotti opakoval slova svatého Pavla: Kristova láska nás nutí. Nemůžeme tedy být lhostejní, když vidíme ostatní, kteří žijí jakoby Bůh neexistoval. Taková cesta života je vede k věčnosti bez Boha.
Pallotti nejenom hlásal myšlenku o všeobecném apoštolátě, ale také jednal podle ní. Kolem něho se shromáždila skupina lidí, která měla jeden cíl: aby skrze to všechno co dělají, rostla víra a rozhořela se láska.
Taková cesta je také pro nás: pro mě i pro tebe. Víra v nás může hořet, aby ostatní měli teplo Božího slova. Je to cesta apoštolátu, ale neboj se toho velkého slova. Zvu tě, abychom se spolu posilovali Božím slovem, abychom hledali cesty k druhému človeku, který chce být šťastný, blahoslavený, ale neví Kdo je jeho štěstím. Můžeme pomoci ostatním, aby dovolili Bohu narodit se v jejich životě. Amen.

pátek 8. února 2008

Po co jest post?

Abyśmy odzyskali wolność, którą tracimy, gdy czynimy grzech, gdy poddajemy się temu, co do niego prowadzi. Post nie jest celem sam w sobie. Ma na celu wzmocnić nas w duchowej walce, abyśmy dali słuszną odpowiedź przeciwnikowi, który chce nas odciagnąć od Pana Młodego: Idź precz, szatenie!
porównaj: Mt 9,14-15; Mt 4,10

středa 6. února 2008

Popeleční středa

Sv. Pavel nám dnes říká: "Hle, teď je to doba příhodná, hle teď je ten den spásy"
Velký půst je dobou milostí, je dobou spásy.Já bych ještě dodal, že je to doba volnosti a radosti.
Máme prostředky, které je dobře využít během velkého postu: modlitba, půst, almužna. Ježíš nám říká, abychom si dávali pozor, aby se tyto prostředky nestaly důvodem naší pýchy. Ony nejsou cílem, ale cestou. Jsou cestou k volnosti ke svobodě. Můžeme se pomocí těchto prostředků vzdálit od toho, co nás přivádí k hříchu. Často dobře víme, co nás oddaluje od Boha a od druhého člověka, co je důvodem, že nám chybí láska k Bohu a druhým.
Půst je, když zkusíme s Boží pomocí očišťovat náš čas, třeba od rozhovorů, které vedou k pomluvě nebo k nářku na všechno kolem nás.
Almužna to není jen věc financí. Almužna je také, když darujeme lidem náš čas, naší lásku, náš úsměv, pochopení, trpělivost.
Modlitba je, když se postavíme v pravdě před Boha, když jeho prosíme, aby nás proměnil, očistil, uzdravil, aby nás zbavil našich hříchů.
Pamatujme na to, že nespasíme sami sebe, tím, že budeme zachovávat všechna postní doporučení. To Bůh nám dává tuto dobu spásy, On je naším Spasitelem.
V evangeliu slyšíme slova: „Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář“. Pomazat si hlavu olejem v Ježíšově době bylo znamením radosti. A voda je symbolem života a čistoty. Velký půst nás vede k radosti a životu, kterým je Zmrtvýchvstalý Ježíš. Když si každé ráno budeme omývat obličej, připomeňme si tuto pravdu.

úterý 5. února 2008

Čechomor na eurowizji

"Ojrowizja" juz była, Čechomor nie zaśpiewał na niej, ale kandydował kolędą (czy może bardziej pastorałką) śpiewaną "po naszemu" tzn po cieszyńsku, czyli prawie po polsku.
Tu możecie posłuchać (są na stronie zdjęcia kandydatów, proszę znaleźć Čechomora, pod nim są nutki i tytuł: Józef, mój kochany.

pondělí 4. února 2008

2000 świń

Jezus wyrzucił "Legin" czyli całą kupę złych duchów z jednego człowieka. Jak ludzie dowiedzieli się o tym i o dalszych zaszłościach (złe duchy weszyły w świnie i świnie potonęły w jeziorze) , prosili Jezusa aby sobie poszedł. Cenniejsze były świnie, niż życie i wolność ich współziomka.
Świat się chyba nie zmienił przez te 2000 lat...

Nevím jak toto napsat v češtině.

neděle 3. února 2008

Błogosławieni / Blahoslavení

Dzisiaj świat nam mówi, że błogosławieni, czy też szczęśliwi, są ci, którzy są bogaci, mają możliwości, sławę, są zdrowi, młodzi, z perspektywami. To są błogosławieństwa tego świata. Zupełnie inaczej mówi nam Jezus. Słyszymy to w dzisiejszej ewangelii. Błogosławieni są ci, którzy nie są fałszywi względem Boga, siebie i innych. To są ci, którzy uznają Boże panowanie, swą zależność od Niego.

Dnes nám svět říká, že blahoslavení, nebo-li šťastní, jsou ti, kteří jsou bohatí, mají moc, slávu, jsou zdraví, mladí, krásní a perspektivní. To jsou blahoslavenství tohoto světa. Ježíš k nám mluví úplně jinak. Slyšíme to v dnešním evangeliu. Blahoslavení jsou ti, kteří nejsou falešní vůči Bohu, sobě i druhým. To jsou ti, kteří uznávají Boží svrchovanost a svou závislost na něm.

sobota 2. února 2008

Powstanie warszawskie 1944 / Povstání varšavské 1944

Tramwajem jadę na Wojnę,
Tramwajem z przedziałem: nur fur Deutsche
Wczoraj słuchałem muzyki, przy której przechodzą mnie dreszcze. Album "Powstanie warszawskie" grupy LAO CHE to dla mnie coś naprawdę wielkiego. Grają słowa złożone z tekstów polskich poetów czasu wojny i okrzyków bojowych. Grają tak mocno, że ich muzyka przenika serce. Popatrzcie i posłuchajcie: (linki pod czeskim tekstem)

Tramvají jedu do války,
tramvají s oddílem: nur fur Deutsche
Včera jsem poslouchal hudbu, při které mě vždy mrazí. Album „Povstání varšavské“ skupiny LAO CHE je pro mě něco opravdu velkého. Hrají texty, které jsou složené z textů polských básníků doby války a válečných pokřiků. Hrají tak silně, že jejich hudba proniká srdce. Podívejte se a poslouchejte:

pátek 1. února 2008

Obraz

"W wielu takich przypowieściach głosił im naukę, o ile mogli ją rozumieć. A bez przypowieści nie przemawiał do nich. Osobno zaś objaśniał wszystko swoim uczniom." (Mk 4, 33-34)

Dlaczego Jezus nie głosił ludziom bez przypowieści?
Jezus swoim słuchaczom, i nam, namalował boże królestwo. Widzimy ziarno, źdźbło i kłos. Widzimy tego człowieka, który bierze sierp, bo już jest pora żniw. Widzimy ziarnko gorczycy, które rośnie. Możemy poczuć siłę bożego królestwa.
Dzisiaj koło siebie mamy tak wiele informacji, dużo wiemy. Ale wiara to nie wiedza. Tak jak zastępom, tak i nam jest potrzebny dzisiaj obraz bożego królestwa. Abyśmy poczuli Boga i Jego sprawy. Abyśmy uwierzyli, a nie tylko wiedzieli. Abyśmy Boga pokochali.


"V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět. Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal." (Mk 4, 33-34)

Proč Ježíš nemluvil k zástupům bez podobenství?
Ježíš svým posluchačům a nám vykreslil boží království. Vidíme to zrno z kterého potom vyrůstá stéblo a klas. Vidíme toho člověka, který bere srp, protože už je doba žně. Vidíme hořčičné zrnko, které vyrůstá ve velkou rostlinu. A můžeme pocítit sílu božího království.
V dnešní době kolem sebe máme tak hodně informací, tak mnoho víme. Víra ale to není věda. Tak jak zástupům, i nám je dnes potřebný obraz božího království. Abychom pocítili Boha, a to, co jemu patři. Abychom uvěřili, a ne jenom věděli. Abychom si Boha zamilovali.