Kamna

Před nanebevstoupením Kristus dal svým apoštolům misijní příkaz: Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy”. My věříme, protože během staletí před námi křesťané plnili tento příkaz. Dnes vám chci říct několik myšlenek spojených s otázkou: jak my můžeme splnit misijní příkaz. Když jsem o tom přemýšlel během modlitby, přišel mi jistý obraz.
Tady ve Fulneku je hodně věcí pro mně úplně nových. Jedna z těchto věcí je topení v kamnech. Na základě každodenního setkání s tím velmi zajímavým zařízením vymyslel jsem podobenství. Poslouchejte.
Ten, kdo hlásá Boží království podobá se kamnům. Na co máme kamna? Aby dávaly teplo. Co potřebujeme k tomu, abychom zatopili v kamnech? Je třeba naložit dřevo: velké kusy, malé kousky, je potřebný také papír. Samozřejmě musí být přívod vzduchu, kyslík je základem spalování. Je ještě potřebný oheň – když je všechno dobře uložené, stačí jenom jedna zápalka. Když chceme, aby to všechno dobře fungovalo, musíme každodenně vybírat popel, a pravidelně, například jednou za dva týdny vymést kartáčem celá kamna.
Ježíš nenechal své učedníky bez vysvětlení svých podobenství. Já se také budu snažit ukázat vám, o co jde.
Teplo, které dávají kamna, to je skutečné i úspěšné hlásání pravdy o Božím království. To je apoštolát, to je svědectví o Ježíši Kristu. Dřevo, kterým topíme, je Boží slovo a všechny dary, které máme od Boha. Papírem, který je potřebný k zatopení, je naše slovo, náš lidský způsob řeči. Vzduchem je Duch svatý.
Aby ostatní uslyšeli od nás slovo, které je přivede ke Kristu, ke spáse, nejdříve by bylo dobré, abychom my sami měli to Boží slovo v sobě. Ale kamna jenom naplněná dřevem nedávají teplo – člověk může znát Boží slovo, ale to neznamená, že ho automaticky hlásá. Je potřeba zapálit. Kamna zapalujeme zápalkou – tento první oheň to je naše touha, naše rozhodnutí, abychom se stali apoštoly, svědky Krista. Když je v nás opravdová touha, spolu s Duchem svatým můžeme všechno. On je vzduchem, ve kterém v nás hoří Boží slovo. Popelník musí být pootevřený, aby kamna měla tah. My také musíme být otevřeni Duchu svatému, jinak Boží slovo v nás bude jenom doutnat a nebudeme dávat ostatním teplo. Každodenní vybírání popela – to je stálý, každodenní postoj v pravdě před Bohem. Je to spojené s očišťováním srdce skrze zpytování svědomí a litováním hříchů. Pravidelné vymetání kartáčem celých kamen to je zpověď. Je důležité v životě apoštola, aby se dal očistit Bohem ve svátosti smíření. Ten, kdo hlásá evangelium, není zbaven hříchů, chyb. Chyby nedělá jen ten, kdo nic nedělá.
Vincent Pallotti měl revoluční ideje. Říkal: každý věřící člověk je apoštolem, je poslaný Ježíšem, aby hlásal evangelium, dobrou zprávu o Božím království. Samozřejmě nebyla to úplně nová věc v církvi. Ale v době Pallottiho a dříve tato myšlenka ležela ladem. Pallotti se nebál říct tyto ideje v době, když slovo „apoštol” bylo spojováno jen s biskupy. A svatý Vincent říkal každému: když miluješ druhého, dělej všechno pro jeho spásu. To je apoštolát. Pallotti opakoval slova svatého Pavla: Kristova láska nás nutí. Nemůžeme tedy být lhostejní, když vidíme ostatní, kteří žijí jakoby Bůh neexistoval. Taková cesta života je vede k věčnosti bez Boha.
Pallotti nejenom hlásal myšlenku o všeobecném apoštolátě, ale také jednal podle ní. Kolem něho se shromáždila skupina lidí, která měla jeden cíl: aby skrze to všechno co dělají, rostla víra a rozhořela se láska.
Taková cesta je také pro nás: pro mě i pro tebe. Víra v nás může hořet, aby ostatní měli teplo Božího slova. Je to cesta apoštolátu, ale neboj se toho velkého slova. Zvu tě, abychom se spolu posilovali Božím slovem, abychom hledali cesty k druhému človeku, který chce být šťastný, blahoslavený, ale neví Kdo je jeho štěstím. Můžeme pomoci ostatním, aby dovolili Bohu narodit se v jejich životě. Amen.